Výchovný poradce
Mgr. Vladimíra Holešová
Telefon:
+420 553 810 042
+420 731 682 502
E-mail:
holesova@ssph.cz
Specifické poruchy učení
Specifické poruchy učení jsou poruchy způsobující problémy v rámci vzdělávacího procesu, kdy postižení projevují nedostatečně rozvinuté schopnosti, což jim způsobuje výukové obtíže.
Původ
Specifické poruchy učení nejsou způsobeny poruchami vývoje, zrakovým, sluchovým, motorickým nebo jiným zdravotním postižením, ani přímo způsobeny prostředím s nedostatečnými podněty. Přesný původ vzniků těchto poruch učení není dosud znám. Předpokládá se, že existuje dědičný sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40% dětí postižených rodičů), a že tyto poruchy jsou způsobeny mj. odchylnou organizací aktivit mozku a dominancí hemisfér, která není typická. Specifické poruchy učení jsou nejčastěji vztahovány k dysfunkci části mozku (následkem např. LMD) nebo jeho drobného poškození, určitý vliv je přikládán i nepříznivým vlivům prostředí – zejména emocionálnímu klimatu v rodině a vztahu rodičů ke škole.
Specifické poruchy učení se projevují u dětí napříč celým spektrem rozložení inteligenčního kvocientu, tedy jak u dětí nadprůměrně, tak i podprůměrně inteligentních. Starší výzkumy, realizované převážně lékaři, také zkoumaly vznik specifických poruch učení jako reakci na organické poškození mozku (např. v důsledku úrazu hlavy) a centrální nervové soustavy. Souvislost se však nepodařilo prokázat.
Výskyt
Ministerstvo školství ČR předpokládá, že ve školní třídě je průměrně 3–4 % dětí s určitou formou specifické poruchy učení. Pedagogové však uvádějí, že takových dětí může být až 20 %, protože ne všechny děti mají při své poruše stejné projevy a obtíže.
Asi 2 % dětí má v rámci vzdělávacího procesu výrazné problémy se zvládáním čtení, psaní nebo počítání, a to nejčastěji v důsledku dysfunkce určité oblasti mozku. Specifické poruchy učení nezpůsobují obtíže v prostředí školy a vzdělávacího zařízení, ale i v sociokulturním prostředí a profesionálním uplatnění. Tyto poruchy učení mají vliv na formování osobnosti dítěte, které často trpí pocity méněcennosti a neurotickými příznaky, mezi které mj. patří poruchy spánku nebo nechutenství. Psychosociální postavení dítěte je ovlivňováno reakcemi zdatnějších spolužáků, učitele a přístupem rodičů k „neúspěchu“ dítěte. Děti se nejčastěji obávají odmítnutí rodičů, což vede ke vzniku úzkostí.
Druhy poruch učení
Mezi nejčastěji se vyskytující specifické poruchy učení patří dyslexie. Jedná se o poruchu schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence takového dítě není snížená. Děti (a také dospělí) nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, ačkoliv znají písmena. Tyto děti mají potom problémy i např. při přijímacích testech na střední školy, kde se vyžaduje práce s textem. Při dřívějších výzkumech (např. Hinshelwood, 1917) se předpokládalo, že obtíže při učení čtení u dyslektických dětí jsou způsobovány poruchami vidění nebo nedostatečně vyvinutým zrakem. Obtíže se zvládnutím čtení má v začátcích školní docházky poměrně velká skupina dětí, ne ve všech případech se zde ale jedná o specifickou poruchu učení.
Dysortografie – projevuje se ztíženou schopností osvojit si pravopis daného jazyka, ačkoliv se dítěti dostává běžného vedení.
Dysgrafie – obtíže s písemnou formou projevu, kdy dítě píše velice ztěžka, neobratně, má problém si zapamatovat tvar písmen a jeho písmo je velice nečitelné a neuspořádané.
Dyskalkulie – specifická porucha počítání a práce s matematickými symboly.
Odstraňování specifických poruch učení
Odstraňování nebo zmírňování obtíží dítěte se specifickými poruchami učení je dlouhodobý proces. Obecně neexistuje k nápravě specifických poruch učení žádná univerzálně platná a účinná metoda. Na základě odborné diagnózy se stanovuje specifická péče, která by měla respektovat druh a závažnost poruchy. Cestou k nápravě těchto poruch se využívá specifická reedukace, která zahrnuje speciálně-pedagogické metody. Pro dítě se specifickou poruchou učení je zejména důležitá pravidelnost reedukace, možnost sledovat vlastní zlepšení a posilování pozitivní motivace. Reedukaci lze aplikovat přímo v prostředí školní třídy, kdy se dítěti věnuje speciální pedagog, nebo pomocí návštěv pedagogicko-psychologické poradny dítěte s rodiči, anebo i částečně rodiči v domácím prostředí.
Techniky nápravy specifických poruch učení
Mezi metody nápravy patří např.:
- rozlišování tvrdých a měkkých slabik napsaných na tvrdém a měkkém molitanu
- auditivní diferenciace podle délky samohlásky
- auditivní analýza a syntéza řeči
- rozlišování pozadí a figury
- prostorová orientace
- koncentrace pozornosti
- nácvik posloupností
- rozvoj slovní zásoby
- rozvoj matematických dovedností
Při nápravě dyslexie se využívá také stimulace mozkových hemisfér, tzv. HSS metoda, neboli specifickým způsobem prováděná stimulace hemisfér, prováděná pomocí vizuálních podnětů promítaných do jednotlivých zorných polí dítěte.
Doporučená literatura
[1] Jucovičová, D.: Dysgrafie. D+H, Praha 2005
[2] Kocurová, M.: Specifické poruchy učení a chování. Západočeská univerzita, Plzeň 2000
[3] Kaprová, Z.: O problémech žáků s poruchami učení v současné škole a cestách k jejich řešení.Tech-market, Praha 1997
[4] Michalová, Z. : Analýza dílčích aspektů specifických poruch. Univerzita Karlova, Praha 2004
[5] Pokorná, V.: Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. Portál, Praha 1997
[6] Selikowitz, M.: Dyslexie a jiné poruchy učení. Grada, Praha 2000
[7] https://cs.wikipedia.org/wiki/
[8] https://www.rodina.cz/clanek2877.htm
[9] Vyhláška č. 72/2005 Sb. – Vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních
[10] Vyhláška č. 27/2016 Sb. – Vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných
Individuální vzdělávací plán
Individuální vzdělávací plán upravuje Vyhláška č. 27/2016 Sb. v aktuálním znění (platné od 1. 1. 2020) o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a Vyhláška č. 248/2019 Sb., kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů