Historie školy

Výstavba původního učiliště byla započata v roce 1949 v rámci tzv. Lánské akce s ohledem na potřebu nových pracovníků pro důlní podniky tehdejšího Ostravsko-karvinského revíru. Otevřeno bylo v neuvěřitelně krátké době, již v září 1950 na učiliště nastupovali první učni - celkem 487 učňů ve dvou etapách.

Začátky byly velmi těžké. Budovy učiliště byly postaveny na “zelené louce”, v okolí bylo jenom bláto. Ke škole nevedly žádné přístupové cesty a autobusová zastávka byla daleko. Nebyla ještě dobudována tělocvična a samozřejmě také v té době neexistovaly herna stolního tenisu, svařovna, hřiště na házenou, zahrada, tenisový kurt a kurty na odbíjenou. Tehdejší vedení učiliště se muselo rovněž vypořádat s nedostatkem učitelů, mistrů a potřebných vychovatelů, protože žáci žijící mimo tento region byli ubytováni a stravováni v domově mládeže. To vše kladlo obrovské požadavky na organizaci celodenní péče o učně a především na čas všech pracovníků, kteří chod učiliště zajišťovali.

První etapa budování učňovského školství v hornictví byla ukončena v roce 1952 a následně byly vytvářeny tzv. státní pracovní zálohy. Na Ostravsku i na Karvinsku byla postupně otevírána další hornická učiliště. Našemu učilišti připadl už tehdy nejnáročnější úkol a to zabezpečovat přípravu učňů specializovaných na zámečnické a elektrotechnické práce pro důlní pracoviště. Učiliště provádělo výuku zámečníků a elektrikářů téměř pro všechny důlní podniky celého Ostravsko-karvinského revíru.

Postupem času se kolem učiliště začaly stavět domy pro horníky pracující na okolních šachtách. Budovaly se silnice, mizelo bláto, objevovaly se nově zasazené stromy a upravovalo se okolí nových domů. Okolí učiliště v tehdejším Šumbarku začalo žít jako sídliště, jako zárodek nového města, přesněji budoucího města Havířova.

Život učňů na učilišti se začal měnit. Byly zakládány sportovní i kulturní kroužky, učni se zapojovali i do sportovního a kulturního dění v okolí.

Zdokonalovala se i praktická výuka učňů. Vytvářela se nová specializovaná pracoviště na povrchu i v dolech, kde probíhala výuka. V těchto střediscích se učni seznamovali s nejnovější technikou, která do Ostravsko-karvinských dolů přicházela. Především naši absolventi, zámečníci a elektrikáři, byli na svou profesi velmi dobře připraveni, při přechodu na pracoviště jednotlivých Ostravsko-karvinských dolů se okamžitě zapojili jako plně připravení a kvalifikovaní pro požadované práce.

Druhá etapa zabezpečování potřebného učňovského školství v hornictví byla dovršena v roce 1957 zrušením tzv. státních pracovních záloh. Zřizovateli v té době již odborných učilišť se staly jednotlivé podniky Ostravsko-karvinských dolů. Naše odborné učiliště se stalo k 1. 9. 1957 Odborným učilištěm Dolu Dukla.

V průběhu let se učiliště postupně modernizovalo. Dostavěla se tělocvična, postupně se stavěla a vybavovala knihovna učiliště, upravovalo se okolí, stavěly se volejbalové kurty v areálu odborného učiliště. V průběhu celé doby existence učiliště se areál průběžně přizpůsoboval nově vznikajícím požadavkům. Byly postaveny dvě sportovní haly, venkovní asfaltové hřiště, tenisový kurt a především druhá budova školy s velkým společenským sálem a učebnami pro teoretické vyučování. Internát se také postupem času modernizoval. Pokoje, v nichž dříve bylo ubytováno 7 – 8 učňů, se rekonstruovaly na moderní buňky, ve kterých byli na jednom pokoji nejvýše 2 učni. Vždy dvě buňky měly společné sociální zařízení.

V té době se v naší škole vzdělávali učni zámečnických a elektrotechnických oborů pro téměř všechny důlní organizace (doly) Ostravsko-karvinských dolů. Jelikož nábory prováděly jednotlivé doly v různých okresech tehdejšího Československa, šlo o chlapce z celé republiky.

Od roku 1971 se na našem odborném učilišti začalo vyučovat kromě tříletých učebních oborů také ve čtyřletých studijních oborech zakončených maturitní zkouškou.

Po celou dobu existence se učni aktivně zapojovali do nejrůznějších soutěží v oblastech sportovních, kulturních a profesních činností pořádaných v rámci odborných učilišť, Ostravsko-karvinských dolů, resortu i celé republiky. Naši učni se vždy umisťovali na předních místech a velmi dobře nás, Důl Dukla a město Havířov reprezentovali.

Odborné učiliště se samo podílelo na organizaci řady především sportovních soutěží. K nejznámějším činnostem učiliště můžeme zařadit: práci národopisného souboru Ogaři, učilištní dechovou hudbu, pořádání přespolních běhů, účast a hlavně několik vítězství v celostátních přeborech v branných závodech. Z řad našich učňů vzešla řada úspěšných sportovců, kteří později reprezentovali i Československou republiku.

V roce 1990 byla ukončena třetí etapa našeho odborného učiliště, jež bylo do té doby součástí Dolu Dukla v Havířově-Suché, pro který především připravovalo a vychovávalo nové pracovníky v zámečnických a elektrotechnických oborech.

Se změnou poměrů po roce 1989 se odborné učiliště začalo zaměřovat na nové požadavky profesní přípravy. V důsledku dopadu útlumu těžby a zákazu výuky žáků v podzemí (na důlních pracovištích) upravovalo oborovou strukturu na výuku potřebných technických oborů v oblastech strojních, slaboproudých, výpočetní techniky a administrativy. To přineslo řadu nových problémů, se kterými se museli všichni tehdejší zaměstnanci postupně vypořádat.

Novodobá historie školy

Novodobá historie odborného učiliště se datuje k 1. 1. 1991, kdy se stalo samostatným právním subjektem (v důsledku změn v právním postavení podniků Ostravsko-karvinských dolů a Dolu Dukla v Havířově-Suché muselo dojít k odpojení odborného učiliště od nově se tvořící akciové společnosti). Stává se Středním odborným učilištěm, Sýkorova 1 v Havířově-Šumbarku (dále SOU).

Pro nové potřeby výuky bylo nezbytné provést rekonstrukci prostorů areálu SOU, aby postupně mohly vznikat potřebné kapacity učeben a dílen pro nově zaváděné učební a studijní obory. S poklesem počtu ubytovaných žáků byly rekonstruovány části patra hlavní budovy, které dříve sloužily jako domov mládeže. Byly nově rekonstruovány a vybavovány specializované učebny pro technickoadministrativní obory, třídy a laboratoře pro obory elektro (silnoproud a slaboproud), dílny pro obory strojní. Rovněž bylo rekonstruováno potřebné sociální zázemí pro žáky a pedagogické zaměstnance SOU.

Po havárii střechy sportovní haly byla v areálu vybudována svářečská škola s potřebným sociálním zázemím. Součástí svářečské školy jsou kabinety mistrů, učebna pro teoretickou výuku, mechanická a strojní dílna pro potřeby výuky praktického vyučování strojních oborů, sklad technických plynů a sklad hutního materiálu.

Po vybudování těchto kapacit v areálu SOU na Šumbarku byly dočasně opuštěny učňovské dílny v areálu Dolu Dukla i v areálu Dolu Fučík.

Byly rekonstruovány i kapacity pro teoretickou výuku, a to výstavbou nových šaten pro potřeby žáků školy v suterénu “staré” školy, vybudováním potřebných kabinetů učitelů odborných a všeobecně vzdělávacích předmětů, rekonstrukcí podhledů tělocvičny s novým osvětlením. V prostorách “nové” i “staré” školy byly vyměněny všechny tabule, stoly a židle za nové. Obnovou prošla i knihovna učiliště, která stále slouží žákům i zaměstnancům.

V areálu celého SOU byla vybudována vnitřní počítačová síť s připojením na internet. Žáci mají možnost využívat internet ve specializovaných učebnách výpočetní techniky.

Rovněž byly modernizovány a vybaveny kanceláře správy učiliště, a to potřebnou výpočetní technikou s příslušným programovým vybavením.

V roce 1993 byla provedena rekonstrukce kotelny s přechodem z vytápění pevnými palivy na vytápění plynem s rekonstrukcí celého otopného systému a v roce 2009 byla přivedena teplovodní přípojka a plynová kotelna zrušena.

Po roce 1990 bylo postupně upravováno okolí a zahrada učiliště, staré topoly byly nahrazeny výsadbou okrasných stromů a keřů a celý areál byl nově oplocen.

V současné době jsme střední školou technického směru: “Střední škola polytechnická, Havířov-Šumbark, příspěvková organizace”, jejímž zřizovatelem je od 1. 7. 2001 Moravskoslezský kraj. Ve své oborové struktuře je stále věrná své tradici, nadále vyučuje ve tříletých oborech elektro a strojních zakončených závěrečnou zkouškou i v oborech čtyřletých výpočetní a organizační technika, elektrotechnika zakončených maturitní zkouškou a v oboru dvouletém provozní elektrotechnika zakončeném taktéž maturitní zkouškou.

Za dobu existence učiliště se pod vedením 5 ředitelů vystřídalo v několika generacích téměř tisíc zaměstnanců. Za 70 let absolvovalo školu řádově 11 200 vyučených žáků a maturantů mnoha oborů.

Přestože škola v roce 2020 slaví 70 let svého trvání, je moderní střední školou, velmi dobře vybavenou a pro příští léta plně připravenou na výuku.

Ing. Vladislav Walach
ředitel