Historie školy

1950 — 2020

Historický vývoj budovy školy

Výstav­ba původ­ní­ho uči­liš­tě byla zapo­ča­ta v roce 1949 v rám­ci tzv. Lán­ské akce s ohle­dem na potře­bu nových pra­cov­ní­ků pro důl­ní pod­ni­ky teh­dej­ší­ho Ost­rav­sko-kar­vin­ské­ho reví­ru. Ote­vře­no bylo v neu­vě­ři­tel­ně krát­ké době, již v září 1950 na uči­liš­tě nastu­po­va­li prv­ní učni — cel­kem 487 učňů ve dvou etapách.

Začát­ky byly vel­mi těž­ké. Budo­vy uči­liš­tě byly posta­ve­ny na “zele­né lou­ce”, v oko­lí bylo jenom blá­to. Ke ško­le neved­ly žád­né pří­stu­po­vé ces­ty a auto­bu­so­vá zastáv­ka byla dale­ko. Neby­la ješ­tě dobu­do­vá­na tělo­cvič­na a samo­zřej­mě také v té době nee­xis­to­va­ly her­na stol­ní­ho teni­su, sva­řov­na, hřiš­tě na háze­nou, zahra­da, teni­so­vý kurt a kur­ty na odbí­je­nou. Teh­dej­ší vede­ní uči­liš­tě se muse­lo rov­něž vypo­řá­dat s nedo­stat­kem uči­te­lů, mis­trů a potřeb­ných vycho­va­te­lů, pro­to­že žáci žijí­cí mimo ten­to regi­on byli uby­to­vá­ni a stra­vo­vá­ni v domo­vě mlá­de­že. To vše kladlo obrov­ské poža­dav­ky na orga­ni­za­ci celo­den­ní péče o učně a pře­de­vším na čas všech pra­cov­ní­ků, kte­ří chod uči­liš­tě zajišťovali.

Prv­ní eta­pa budo­vá­ní učňov­ské­ho škol­ství v hor­nic­tví byla ukon­če­na v roce 1952 a násled­ně byly vytvá­ře­ny tzv. stát­ní pra­cov­ní zálo­hy. Na Ost­rav­sku i na Kar­vin­sku byla postup­ně ote­ví­rá­na dal­ší hor­nic­ká uči­liš­tě. Naše­mu uči­liš­ti při­pa­dl už teh­dy nej­ná­roč­něj­ší úkol a to zabez­pe­čo­vat pří­pra­vu učňů spe­ci­a­li­zo­va­ných na zámeč­nic­ké a elek­tro­tech­nic­ké prá­ce pro důl­ní pra­co­viš­tě. Uči­liš­tě pro­vá­dě­lo výu­ku zámeč­ní­ků a elek­tri­ká­řů téměř pro všech­ny důl­ní pod­ni­ky celé­ho Ost­rav­sko-kar­vin­ské­ho revíru.

Postu­pem času se kolem uči­liš­tě zača­ly sta­vět domy pro hor­ní­ky pra­cu­jí­cí na okol­ních šach­tách. Budo­va­ly se sil­ni­ce, mize­lo blá­to, obje­vo­va­ly se nově zasa­ze­né stro­my a upra­vo­va­lo se oko­lí nových domů. Oko­lí uči­liš­tě v teh­dej­ším Šum­bar­ku zača­lo žít jako síd­liš­tě, jako záro­dek nové­ho měs­ta, přes­ně­ji budou­cí­ho měs­ta Havířova.

Život učňů na uči­liš­ti se začal měnit. Byly zaklá­dá­ny spor­tov­ní i kul­tur­ní krouž­ky, učni se zapo­jo­va­li i do spor­tov­ní­ho a kul­tur­ní­ho dění v okolí.

Zdo­ko­na­lo­va­la se i prak­tic­ká výu­ka učňů. Vytvá­ře­la se nová spe­ci­a­li­zo­va­ná pra­co­viš­tě na povrchu i v dolech, kde pro­bí­ha­la výu­ka. V těch­to stře­dis­cích se učni sezna­mo­va­li s nej­no­věj­ší tech­ni­kou, kte­rá do Ost­rav­sko-kar­vin­ských dolů při­chá­ze­la. Pře­de­vším naši absol­ven­ti, zámeč­ní­ci a elek­tri­ká­ři, byli na svou pro­fe­si vel­mi dob­ře při­pra­ve­ni, při pře­cho­du na pra­co­viš­tě jed­not­li­vých Ost­rav­sko-kar­vin­ských dolů se oka­mži­tě zapo­ji­li jako plně při­pra­ve­ní a kva­li­fi­ko­va­ní pro poža­do­va­né práce.

Dru­há eta­pa zabez­pe­čo­vá­ní potřeb­né­ho učňov­ské­ho škol­ství v hor­nic­tví byla dovr­še­na v roce 1957 zru­še­ním tzv. stát­ních pra­cov­ních záloh. Zři­zo­va­te­li v té době již odbor­ných uči­lišť se sta­ly jed­not­li­vé pod­ni­ky Ost­rav­sko-kar­vin­ských dolů. Naše odbor­né uči­liš­tě se sta­lo k 1. 9. 1957 Odbor­ným uči­liš­těm Dolu Dukla.

V prů­bě­hu let se uči­liš­tě postup­ně moder­ni­zo­va­lo. Dosta­vě­la se tělo­cvič­na, postup­ně se sta­vě­la a vyba­vo­va­la knihov­na uči­liš­tě, upra­vo­va­lo se oko­lí, sta­vě­ly se volej­ba­lo­vé kur­ty v are­á­lu odbor­né­ho uči­liš­tě. V prů­bě­hu celé doby exis­ten­ce uči­liš­tě se are­ál prů­běž­ně při­způ­so­bo­val nově vzni­ka­jí­cím poža­dav­kům. Byly posta­ve­ny dvě spor­tov­ní haly, ven­kov­ní asfal­to­vé hřiš­tě, teni­so­vý kurt a pře­de­vším dru­há budo­va ško­ly s vel­kým spo­le­čen­ským sálem a učeb­na­mi pro teo­re­tic­ké vyu­čo­vá­ní. Inter­nát se také postu­pem času moder­ni­zo­val. Poko­je, v nichž dří­ve bylo uby­to­vá­no 7 – 8 učňů, se rekon­stru­o­va­ly na moder­ní buň­ky, ve kte­rých byli na jed­nom poko­ji nej­vý­še 2 učni. Vždy dvě buň­ky měly spo­leč­né soci­ál­ní zařízení.

V té době se v naší ško­le vzdě­lá­va­li učni zámeč­nic­kých a elek­tro­tech­nic­kých obo­rů pro téměř všech­ny důl­ní orga­ni­za­ce (doly) Ost­rav­sko-kar­vin­ských dolů. Jeli­kož nábo­ry pro­vá­dě­ly jed­not­li­vé doly v růz­ných okre­sech teh­dej­ší­ho Čes­ko­slo­ven­ska, šlo o chlap­ce z celé republiky.

Od roku 1971 se na našem odbor­ném uči­liš­ti zača­lo vyu­čo­vat kro­mě tří­le­tých učeb­ních obo­rů také ve čtyř­le­tých stu­dij­ních obo­rech zakon­če­ných matu­rit­ní zkouškou.

Po celou dobu exis­ten­ce se učni aktiv­ně zapo­jo­va­li do nej­růz­něj­ších sou­tě­ží v oblas­tech spor­tov­ních, kul­tur­ních a pro­fes­ních čin­nos­tí pořá­da­ných v rám­ci odbor­ných uči­lišť, Ost­rav­sko-kar­vin­ských dolů, resor­tu i celé repub­li­ky. Naši učni se vždy umis­ťo­va­li na před­ních mís­tech a vel­mi dob­ře nás, Důl Duk­la a měs­to Haví­řov reprezentovali.

Odbor­né uči­liš­tě se samo podí­le­lo na orga­ni­za­ci řady pře­de­vším spor­tov­ních sou­tě­ží. K nej­zná­měj­ším čin­nos­tem uči­liš­tě může­me zařa­dit: prá­ci náro­do­pis­né­ho sou­bo­ru Oga­ři, uči­lišt­ní decho­vou hud­bu, pořá­dá­ní přespol­ních běhů, účast a hlav­ně něko­lik vítěz­ství v celo­stát­ních pře­bo­rech v bran­ných závo­dech. Z řad našich učňů vze­šla řada úspěš­ných spor­tov­ců, kte­ří poz­dě­ji repre­zen­to­va­li i Čes­ko­slo­ven­skou republiku.

V roce 1990 byla ukon­če­na tře­tí eta­pa naše­ho odbor­né­ho uči­liš­tě, jež bylo do té doby sou­čás­tí Dolu Duk­la v Haví­řo­vě-Suché, pro kte­rý pře­de­vším při­pra­vo­va­lo a vycho­vá­va­lo nové pra­cov­ní­ky v zámeč­nic­kých a elek­tro­tech­nic­kých oborech.

Se změ­nou pomě­rů po roce 1989 se odbor­né uči­liš­tě zača­lo zamě­řo­vat na nové poža­dav­ky pro­fes­ní pří­pra­vy. V důsled­ku dopa­du útlu­mu těž­by a záka­zu výu­ky žáků v pod­ze­mí (na důl­ních pra­co­viš­tích) upra­vo­va­lo obo­ro­vou struk­tu­ru na výu­ku potřeb­ných tech­nic­kých obo­rů v oblas­tech stroj­ních, sla­bo­proudých, výpo­čet­ní tech­ni­ky a admi­nis­tra­ti­vy. To při­nes­lo řadu nových pro­blé­mů, se kte­rý­mi se muse­li všich­ni teh­dej­ší zaměst­nan­ci postup­ně vypořádat.

Novodobá historie školy

Novo­do­bá his­to­rie odbor­né­ho uči­liš­tě se datu­je k 1. 1. 1991, kdy se sta­lo samo­stat­ným práv­ním sub­jek­tem (v důsled­ku změn v práv­ním posta­ve­ní pod­ni­ků Ost­rav­sko-kar­vin­ských dolů a Dolu Duk­la v Haví­řo­vě-Suché muse­lo dojít k odpo­je­ní odbor­né­ho uči­liš­tě od nově se tvo­ří­cí akci­o­vé spo­leč­nos­ti). Stá­vá se Střed­ním odbor­ným uči­liš­těm, Sýko­ro­va 1 v Haví­řo­vě-Šum­bar­ku (dále SOU).

Pro nové potře­by výu­ky bylo nezbyt­né pro­vést rekon­struk­ci pro­sto­rů are­á­lu SOU, aby postup­ně moh­ly vzni­kat potřeb­né kapa­ci­ty uče­ben a dílen pro nově zavá­dě­né učeb­ní a stu­dij­ní obo­ry. S pokle­sem počtu uby­to­va­ných žáků byly rekon­stru­o­vá­ny čás­ti pat­ra hlav­ní budo­vy, kte­ré dří­ve slou­ži­ly jako domov mlá­de­že. Byly nově rekon­stru­o­vá­ny a vyba­vo­vá­ny spe­ci­a­li­zo­va­né učeb­ny pro tech­nic­ko­ad­mi­nis­tra­tiv­ní obo­ry, tří­dy a labo­ra­to­ře pro obo­ry elek­tro (sil­no­proud a sla­bo­proud), díl­ny pro obo­ry stroj­ní. Rov­něž bylo rekon­stru­o­vá­no potřeb­né soci­ál­ní záze­mí pro žáky a peda­go­gic­ké zaměst­nan­ce SOU.

Po havá­rii stře­chy spor­tov­ní haly byla v are­á­lu vybu­do­vá­na svá­řeč­ská ško­la s potřeb­ným soci­ál­ním záze­mím. Sou­čás­tí svá­řeč­ské ško­ly jsou kabi­ne­ty mis­trů, učeb­na pro teo­re­tic­kou výu­ku, mecha­nic­ká a stroj­ní díl­na pro potře­by výu­ky prak­tic­ké­ho vyu­čo­vá­ní stroj­ních obo­rů, sklad tech­nic­kých ply­nů a sklad hut­ní­ho materiálu.

Po vybu­do­vá­ní těch­to kapa­cit v are­á­lu SOU na Šum­bar­ku byly dočas­ně opuš­tě­ny učňov­ské díl­ny v are­á­lu Dolu Duk­la i v are­á­lu Dolu Fučík.

Byly rekon­stru­o­vá­ny i kapa­ci­ty pro teo­re­tic­kou výu­ku, a to výstav­bou nových šaten pro potře­by žáků ško­ly v sute­ré­nu “sta­ré” ško­ly, vybu­do­vá­ním potřeb­ných kabi­ne­tů uči­te­lů odbor­ných a vše­o­bec­ně vzdě­lá­va­cích před­mě­tů, rekon­struk­cí pod­hle­dů tělo­cvič­ny s novým osvět­le­ním. V pro­sto­rách “nové” i “sta­ré” ško­ly byly vymě­ně­ny všech­ny tabu­le, sto­ly a židle za nové. Obno­vou pro­šla i knihov­na uči­liš­tě, kte­rá stá­le slou­ží žákům i zaměstnancům.

V are­á­lu celé­ho SOU byla vybu­do­vá­na vnitř­ní počí­ta­čo­vá síť s při­po­je­ním na inter­net. Žáci mají mož­nost vyu­ží­vat inter­net ve spe­ci­a­li­zo­va­ných učeb­nách výpo­čet­ní techniky.

Rov­něž byly moder­ni­zo­vá­ny a vyba­ve­ny kan­ce­lá­ře sprá­vy uči­liš­tě, a to potřeb­nou výpo­čet­ní tech­ni­kou s pří­sluš­ným pro­gra­mo­vým vybavením.

V roce 1993 byla pro­ve­de­na rekon­struk­ce kotel­ny s pře­cho­dem z vytá­pě­ní pev­ný­mi pali­vy na vytá­pě­ní ply­nem s rekon­struk­cí celé­ho otop­né­ho sys­té­mu a v roce 2009 byla při­ve­de­na tep­lo­vod­ní pří­poj­ka a ply­no­vá kotel­na zrušena.

Po roce 1990 bylo postup­ně upra­vo­vá­no oko­lí a zahra­da uči­liš­tě, sta­ré topo­ly byly nahra­ze­ny výsad­bou okras­ných stro­mů a keřů a celý are­ál byl nově oplocen.

V sou­čas­né době jsme střed­ní ško­lou tech­nic­ké­ho smě­ru: “Střed­ní ško­la poly­tech­nic­ká, Haví­řov-Šum­bark, pří­spěv­ko­vá orga­ni­za­ce”, jejímž zři­zo­va­te­lem je od 1. 7. 2001 Morav­sko­slez­ský kraj. Ve své obo­ro­vé struk­tu­ře je stá­le věr­ná své tra­di­ci, nadá­le vyu­ču­je ve tří­le­tých obo­rech elek­tro a stroj­ních zakon­če­ných závě­reč­nou zkouš­kou i v obo­rech čtyř­le­tých výpo­čet­ní a orga­ni­zač­ní tech­ni­ka, elek­tro­tech­ni­ka zakon­če­ných matu­rit­ní zkouš­kou a v obo­ru dvou­le­tém pro­voz­ní elek­tro­tech­ni­ka zakon­če­ném tak­též matu­rit­ní zkouškou.

Za dobu exis­ten­ce uči­liš­tě se pod vede­ním 5 ředi­te­lů vystří­da­lo v něko­li­ka gene­ra­cích téměř tisíc zaměst­nan­ců. Za 70 let absol­vo­va­lo ško­lu řádo­vě 11 200 vyu­če­ných žáků a matu­ran­tů mno­ha oborů.

Přes­to­že ško­la v roce 2020 sla­ví 70 let své­ho trvá­ní, je moder­ní střed­ní ško­lou, vel­mi dob­ře vyba­ve­nou a pro příští léta plně při­pra­ve­nou na výuku.

Ing. Vla­di­slav Walach
ředitel

Logo v historii školy

Logo školy - OKD Dukla
Logo školy - střední odborné učiliště
Logo školy - střední škola
Logo školy SŠPH kulaté s třešňovým podkladem

Ředitelé školy

Václav Kovář

Václav KOVÁŘ

ředi­tel školy

od 1. září 1950 do 31. pro­sin­ce 1951

Oldřich Jurček

Oldřich JURČEK

ředi­tel školy

od 1. led­na 1952 do 30. červ­na 1976

František Kuchař

František KUCHAŘ

ředi­tel školy

od 1. čer­ven­ce 1976 do 31. pro­sin­ce 1983

Ing. Milan Mrázek

Ing. Milan MRÁZEK

ředi­tel školy

od 1. led­na 1984 do 30. červ­na 1988

Ing. Josef Říman

Ing. Josef ŘÍMAN

ředi­tel školy

od 1. čer­ven­ce 1988 do 31. čer­ven­ce 2012

Ing. Vladislav Walach

Ing. Vladislav WALACH

ředi­tel školy

od 1. srp­na 2012 do sou­čas­né doby

Historické milníky školy

1. 9. 1950 zahá­je­ní výu­ky učňov­ské­ho doros­tu v učňov­ském pro­vo­zu Šum­bark-domov A. Poz­dě­ji z domo­va A a B vznik­lo učňov­ské stře­dis­ko Šum­bark I
1. 9. 1951 vznik­lo učňov­ské stře­dis­ko Šum­bark II
1. 1. 1952 vznik­la z učňov­ských stře­di­sek v sys­té­mu Stát­ních pra­cov­ních záloh uči­liš­tě (Hor­nic­ká uči­liš­tě pra­cov­ních záloh čís. 4, 5, 6 a 7)
8. 11. 1952 bylo Hor­nic­ké uči­liš­tě pra­cov­ních záloh čís. 7 pojme­no­vá­no Uči­liš­těm P. Korčagina
30. 6. 1954 zru­še­no HUPZ čís. 4, HUPZ čís. 7 pře­stě­ho­vá­no do budo­vy HUPZ č. 4. Pone­chán název P. Korčagina
5. 12. 1955 Šum­bark pro­hlá­šen měs­tem, pojme­no­ván Havířov
30. 8. 1957 zru­še­ny Stát­ní pra­cov­ní záloh
1. 9. 1957 uči­liš­tě se stá­vá Odbor­ným uči­liš­těm Dolu Duk­la v Haví­řo­vě-Šum­bar­ku na Sýko­ro­vě ulici
1. 1. 1973 uči­liš­tě se stá­vá Střed­ním odbor­ným uči­liš­těm Dolu Duk­la v Havířově
1. 1. 1991 zři­zo­va­te­lem pře­stá­vá být OKD – Důl Duk­la, novým zři­zo­va­te­lem se stá­vá Fede­rál­ní minis­ter­stvo hos­po­dář­ství ČSFR. Uči­liš­tě se popr­vé stá­vá samo­stat­ným práv­ním sub­jek­tem. Uči­liš­tě se stá­vá Střed­ním odbor­ným uči­liš­těm, Sýko­ro­va 1/​613, Havířov-Šumbark
1. 11. 1992 SOU se stá­vá Střed­ním odbor­ným uči­liš­těm hor­nic­kým, Sýko­ro­va 1/​613, Haví­řov-Šum­bark – zři­zo­va­te­lem se stá­vá Minis­ter­stvo hos­po­dář­ství ČR
1. 2. 1995 SOUH se stá­vá Střed­ním odbor­ným uči­liš­těm tech­nic­kým, Sýko­ro­va 1/​613, Haví­řov-Šum­bark – zři­zo­va­te­lem se stá­vá Minis­ter­stvo hos­po­dář­ství ČR
2. 5. 1995 do pro­vo­zu uve­de­na Svá­řeč­ská ško­la č. 15/​031 v rekon­stru­o­va­né budo­vě haly stol­ní­ho tenisu
11. 9. 1996 uči­liš­tě je pově­ře­né pro­jek­tem Sate­lit­ní ško­ly k obno­vě elek­tro­tech­nic­ké­ho škol­ství – zři­zo­va­tel Minis­ter­stvo hos­po­dář­ství ČR. Pro­jekt kon­čí v roce 2000
1. 11. 1996 Střed­ní odbor­né uči­liš­tě tech­nic­ké, Sýko­ro­va 1/​613, Haví­řov-Šum­bark – zři­zo­va­te­lem se stá­vá Minis­ter­stvo škol­ství, mlá­de­že a tělo­vý­cho­vy ČR
1. 7. 2001 Střed­ní odbor­né uči­liš­tě tech­nic­ké, Sýko­ro­va 1/​613, Haví­řov-Šum­bark – zři­zo­va­te­lem se stá­vá Morav­sko­slez­ský kraj
1. 1. 2006 SOUT se stá­vá Střed­ní ško­lou, Haví­řov-Šum­bark, Sýko­ro­va 1/​613, pří­spěv­ko­vá organizace
1. 1. 2020 Změ­na loga i názvu ško­ly – Střed­ní ško­la poly­tech­nic­ká, Haví­řov-Šum­bark, pří­spěv­ko­vá organizace

Skip to content